Jak ustát období zvané puberta?
Silvie Ročovská
Dospívání je náročné pro dospívajícího i všechny blízké. Je to období velkých změn a konfliktů v rodině. Hlavním úkolem dítěte je osamostatnit se od rodičů, vybudovat novou identitu a nalézt jistotu sama v sobě. Pokud je všechno tak, jak má být, dítě už nechce být dítětem.
Veškeré psychické i fyzické změny způsobují u dospívajícího ztrátu starých jistot a potřebu nové rovnováhy. Dítě se doslova mění před očima: je přecitlivělé a podrážděné na běžné podněty, vztahovačné a hůře se ovládá. Utváří si a prosazuje svoje vlastní názory a postoje, které prezentuje doma i navenek neustálou argumentací a nechutí ke kompromisu. Dosud uznávané hodnoty a zvyky rodiny začíná zpochybňovat, kritizovat, chce uplatnit svoje představy, ideály a hodnoty, odlišné od rodinných. Rodiče mívají často pocit, že s dítětem ztrácejí kontakt. Většina rodičů se snaží převzít nad situací naprostou kontrolu – rozkazují, nařizují, s dospívajícím bojují jak o život. Jiní se konfliktu vyhýbají, stáhnou se a nezasahují mu do života. Oba přístupy mají své nevýhody. Uplatnění autority obvykle vyvolá vzpouru a ještě větší vyhrocení konfliktů. Druhý způsob zase ochuzuje dospívajícího o pozornost rodičů a může být vnímán jako nezájem. Doporučujeme zlatou střední cestu – vedení s porozuměním, respektem a zároveň s jasnými pravidly a hranicemi.
Desatero pro rodiče:
- Přistupujte k dítěti s respektem, dávejte podporu a ocenění – autoritativní vedení nechávejte na velmi výjimečné situace. Dítě je alergické na trest, vnímá ho jako urážku a ponížení.
- Snažte se získat odstup před konfliktem – zastavte se, zhluboka se nadechněte, odejděte z místnosti nebo odložte diskuzi na druhý den. Položte si otázku: Jak by se tato situace mohla co nejlépe zvládnout? – teprve potom jednejte.
- Projevujte zájem o dítě – zeptejte se na jména kamarádů, rozvrh ve škole, jeho sportovní a jiné úspěchy, oblíbená jídla, názory a postoje (vyvarujte se časté otázky: „Tak co bylo ve škole?“).
- Vymezte si pro sebe společný čas – stačí běžné aktivity, jako společné sledování televize, společné večeře nebo snídaně, návštěva kina nebo jakákoliv činnost, u které si můžete povídat.
- Plánujte společně dovolenou, víkendy – vyhnete se tak spoustě problémů. Dospívající by měl mít vedle přibývajících povinností také více práv.
- Veďte dítě k samostatnému rozhodování – nenabízejte hotové odpovědi, ale zvažujte s dětmi plusy i mínusy. Rozhodujte s dítětem, ne za dítě.
- Dohodněte se společně na jasných pravidlech. Pravidla by měla být co nejméně početná. Je například skutečně nutné, aby měl dospívající uklizený pokoj nebo účes, který se vám líbí?
- Nechte dospívajícího, aby se poučil z vlastních chyb.
- Podporujte potřebu dospívajícího navazovat přátelství, být členem skupiny – kamarádi pomáhají zmenšit závislost na rodině, což nevede ke zrušení citové vazby, ale její proměně. Potřebuje vést nekonečně dlouhé telefonické rozhovory, posílat SMS zprávy, aby si potvrdil vztah s kamarádem. (Komunikace s počítačem, představuje bezpečnou komunikaci, která lze předvídat, ovlivnit a neuvádí do rozpaků).
- Zkuste si vzpomenout, jak vám bylo, když jste byli stejně staří, jako je váš potomek.
Projevy dospívajícího nejsou osobním útokem na rodičovskou autoritu, ale projevem přirozeného vývoje osamostatnit se a nabýt novou rovnováhu. Udělejte z dospívání příležitost! Rodiče mají šanci budovat vztah na nových základech, užívat si „dospělácké“ hovory s dospívajícím a nechat se jimi obohatit. Můžou se stát zvědavými cestovateli, kteří poznávají novou zemi – svět dospívajících.
Použité zdroje:
Vágnerová: Vývojová psychologie
Shary: Řešíme problémy s výchovou dětí a dospívajících