Jak ustát pubertu

Jak ustát období zvané puberta?

Silvie Ročovská

Dospívání je náročné pro dospívajícího i všechny blízké. Je to období velkých změn a konfliktů v rodině. Hlavním úkolem dítěte je osamostatnit se od rodičů, vybudovat novou identitu a nalézt jistotu sama v sobě. Pokud je všechno tak, jak má být, dítě už nechce být dítětem.

Veškeré psychické i fyzické změny způsobují u dospívajícího ztrátu starých jistot a potřebu nové rovnováhy. Dítě se doslova mění před očima: je přecitlivělé a podrážděné na běžné podněty, vztahovačné a hůře se ovládá. Utváří si a prosazuje svoje vlastní názory a postoje, které prezentuje doma i navenek neustálou argumentací a nechutí ke kompromisu. Dosud uznávané hodnoty a zvyky rodiny začíná zpochybňovat, kritizovat, chce uplatnit svoje představy, ideály a hodnoty, odlišné od rodinných. Rodiče mívají často pocit, že s dítětem ztrácejí kontakt. Většina rodičů se snaží převzít nad situací naprostou kontrolu – rozkazují, nařizují, s dospívajícím bojují jak o život. Jiní se konfliktu vyhýbají, stáhnou se a nezasahují mu do života. Oba přístupy mají své nevýhody. Uplatnění autority obvykle vyvolá vzpouru a ještě větší vyhrocení konfliktů. Druhý způsob zase ochuzuje dospívajícího o pozornost rodičů a může být vnímán jako nezájem. Doporučujeme zlatou střední cestu – vedení s porozuměním, respektem a zároveň s jasnými pravidly a hranicemi.

Desatero pro rodiče:

  1. Přistupujte k dítěti s respektem, dávejte podporu a ocenění – autoritativní vedení nechávejte na velmi výjimečné situace. Dítě je alergické na trest, vnímá ho jako urážku a ponížení.
  2. Snažte se získat odstup před konfliktem – zastavte se, zhluboka se nadechněte, odejděte z místnosti nebo odložte diskuzi na druhý den. Položte si otázku: Jak by se tato situace mohla co nejlépe zvládnout? – teprve potom jednejte.
  3. Projevujte zájem o dítě – zeptejte se na jména kamarádů, rozvrh ve škole, jeho sportovní a jiné úspěchy, oblíbená jídla, názory a postoje (vyvarujte se časté otázky: „Tak co bylo ve škole?“).
  4. Vymezte si pro sebe společný čas – stačí běžné aktivity, jako společné sledování televize, společné večeře nebo snídaně, návštěva kina nebo jakákoliv činnost, u které si můžete povídat.
  5. Plánujte společně dovolenou, víkendy – vyhnete se tak spoustě problémů. Dospívající by měl mít vedle přibývajících povinností také více práv.
  6. Veďte dítě k samostatnému rozhodování – nenabízejte hotové odpovědi, ale zvažujte s dětmi plusy i mínusy. Rozhodujte s dítětem, ne za dítě.
  7. Dohodněte se společně na jasných pravidlech. Pravidla by měla být co nejméně početná. Je například skutečně nutné, aby měl dospívající uklizený pokoj nebo účes, který se vám líbí?
  8. Nechte dospívajícího, aby se poučil z vlastních chyb.
  9. Podporujte potřebu dospívajícího navazovat přátelství, být členem skupiny – kamarádi pomáhají zmenšit závislost na rodině, což nevede ke zrušení citové vazby, ale její proměně. Potřebuje vést nekonečně dlouhé telefonické rozhovory, posílat SMS zprávy, aby si potvrdil vztah s kamarádem. (Komunikace s počítačem, představuje bezpečnou komunikaci, která lze předvídat, ovlivnit a neuvádí do rozpaků).
  10. Zkuste si vzpomenout, jak vám bylo, když jste byli stejně staří, jako je váš potomek.

 

Projevy dospívajícího nejsou osobním útokem na rodičovskou autoritu, ale projevem přirozeného vývoje osamostatnit se a nabýt novou rovnováhu. Udělejte z dospívání příležitost! Rodiče mají šanci budovat vztah na nových základech, užívat si „dospělácké“ hovory s dospívajícím a nechat se jimi obohatit. Můžou se stát zvědavými cestovateli, kteří poznávají novou zemi – svět dospívajících.

Použité zdroje:

Vágnerová: Vývojová psychologie

Shary: Řešíme problémy s výchovou dětí a dospívajících