Systemická psychoterapie

Systemický přístup vznikl přibližně v 50. let 20. stol. Struktura rodiny se radikálně proměňovala, narůstala rozvodovost a dosud používaný individuální přístup ke klientům se zdál neudržitelný, protože psychické problémy vznikaly a udržovaly se právě v rodině.

Zde je několik specifik systemického přístupu:

  • Filozofickým pozadím je sociální konstruktivismus. Jak vidíme skutečnost, co považujeme za pravdivé? Svět není fotografie, která je jednoznačně objektivně daná. Realitu nelze oddělit od osoby, která se na něj dívá. Co pozorujeme a hodnotíme, je naším výtvorem a máme vlastní důvody vidět to, co vidíme, myslet si, co myslíme a cítit, co cítíme.
  • Není třeba vždy přicházet na kloub příčinám problémů, důležitá je změna či řešení. Mnohdy známe příčiny svých potíží, a přesto stále přetrvávají. Zároveň může být užitečné se někdy zabývat historií našich přesvědčení a postojů. Jak se nám dostaly do hlavy a jak se tam udržují při životě?
  • Expertem na problém je klient sám. Terapeut je spíše odborníkem na to, jak uvést do chodu vlastní zdroje a silné stránky. Zabraňovat špatnému lze nejlépe rozvíjením dobrého. Klient sám nejlépe ví, co je pro něj nejlepší a co se mu v životě osvědčilo.
  • Problém člověka je sice nežádoucí stav, ale také způsob řešení, jak nastolit osobní (příp. rodinnou) rovnováhu.

 

Další odkaz https://isz-mc.cz/st/systemicka-terapie/